Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Proč má být zrušena příloha RVP pro žáky s LMP?

Proč má být zrušena příloha RVP pro žáky s LMP?

Volám a hledám. Třeba se zde, na stránkách tohoto portálu najde člověk, který bude schopen odpovědět.
Pro děti lehce mentálně postižené je určena příloha RVP. Je to program, po staru osnovy, které přiměřeným způsobem reagují na snížené intelektové schopnosti těchto žáků . Jsou to žáci, kteří mají dle mezinárodní klasifikace IQ v rozmezí 50 – 69 bodů. Jde o lehkou mentální retardaci. Tyto děti se pomaleji učí. Mají často jen krátkodobou paměť. Schází jim logické uvažování nebo je toto uvažování velmi omezené. Jsou schopné se naučit jen omezené množství učiva. Navíc často potřebují v hodinách ještě péči logopedickou či rehabilitační. Jejich výuka je více než na znalosti zaměřena na rozvoj sociálních dovedností a také manuálních dovedností. Je více než pravděpodobné, že se tito žáci budou v budoucnosti živit, lidově řečeno, rukama.
Já dnes vypracovávám IVP na praktické škole pro 3 žáky ve třídě. Jsou to žáci, kteří musí i přes upravený vzdělávací program pro LMP mít další individuální přístup. Jde většinou o děti s kombinovanými vadami, kdy se k mentálnímu postižení přidává ještě další , smyslové postižení.
Nyní přichází ministerstvo s převratnou myšlenkou – zrušení přílohy RVP pro LMP. Neuvádí nikde jediný důvod pro tento krok. Nadále by se takto postižené děti měly učit podle osnov základní školy. Prý bude stačit každému z nich vypracovávat IVP.
Proč přikročilo ministerstvo k tomuto kroku?
Proč jen u žáků s LMP?
Když jde (podle MŠMT) vyučovat žáka s jakýmkoli postižením podle RVP pro základní školy, proč nezruší všechny ostatní?
Hodně otázek, žádná odpověď. Zůstávají jen spekulace.
Jedna z nich je – takto se elegantně zbavíme praktických škol. Jestliže budou moci být žáci vzděláváni v běžné škole, nemusíme zřizovat ty speciální. To, že praktické školy jsou trnem v oku především různým nevládním organizacím, které jim přisoudily roli škol pro Romy a sociálně slabé, je známá věc. Místo, aby se řešila problematika sociálně slabých rodin na úrovni především té sociální, vylévá se s vaničkou i dítě. Dítě zvané mentálně postižené. Tyto děti totiž budou bity za to, že si někdo udělal politickou čárku v procesu nápravy sociálně vyloučených dětí. Petice s 60 tisíci podpisy rodičů, učitelů a veřejnosti proti rušení vzdělávacího plánu pro děti s LMP byla k ničemu. Nikdo je nebere vážně.
Budeme v budoucnu řešit opětovné zřizování speciálních škol? Až někdo zjistí, že tento systém zase nebyl tak hrozný, jak se nám někteří snaží namluvit?
Dokáže tu někdo na mé otázky odpovědět?


Reakce na stále uváděné nesmysly v našem tisku

http://www.novinky.cz/kultura/salon/377271-chude-si-muzou-dovolit-jenom-bohate-staty-rika-socialni-pracovnice-alena-zieglerova.html

… Musíme věnovat pozornost zejména nejmladší generaci, protože nelze šestileté děti odstřihnout od možnosti získat kvalitní vzdělání, a tedy i od šance najít později kvalitní práci a bydlení. Zároveň se ale nemůžeme věnovat jenom jim, všechny fáze lidského života je třeba řešit najednou. Je to komplexní úkol, který se týká více ministerstev a měl by vycházet z uvědomělého přístupu celé vlády – abychom například s každým novým chodily do školy s těmi „normálními“. Vysvětlování těchto ve světě dávno překonaných postojů nás stojí spoustu energie, kterou by šlo napřít jinam.
Ví se, kolik peněz stojí provoz praktických, dříve zvláštních škol?
Mám pocit, že je to dobře střežené tajemství a že smysl analýz a metodik ministerstva školství je, aby nebylo zjevné, jak je to drahé. Zaměstnávání specialistů v centrech diagnostikujících, jaké dítě na praktickou školu patří a jaké ne, je další vyhazování peněz. Kdyby tihle lidé byli k dispozici přímo na školách základních a ušetřené prostředky se použily například na pedagogické asistenty, pak by inkluze nebyla zdaleka tak finančně nákladná, jak se teď jeví. Inkluzivní vzdělávání má spoustu nepřátel, používajících zdánlivě rozumné argumenty – že to bude drahé, že to poškodí chytré děti, že školy nejsou připravené. I bývalý ministr školství Chládek říkal, že „inkluzivní vzdělávání ano, ale až to bude připravené“. S tímhle přístupem se nikam nedostaneme.
Změna školského zákona ve prospěch inkluze byl úspěch Agentury. Na jaké další chystané zákony bychom si měli dávat pozor?
Inkluzivní vzdělávání můžou ohrozit ještě vyhlášky ministrem školství nemuseli znovu řešit otázku, jestli náhodou není nespravedlivé, aby chudé, nepřipravené děti ke školskému zákonu, takže nikdy není úplně vyhráno

Vyjádření Mgr. Jany Karvaiové ,členky Učitelského profesního sdružení, k některým pasážím rozhovoru s p. A. Zieglerovou.

Paní A. Zieglerová popisuje situaci sociálně slabých občanů v naší republice. Souhlasím s ní především v myšlence, že pokud se chceme věnovat problematice chudoby a sociálního vyloučení a situaci napravit, je nutné spojit síly několika resortů. Podstatná je ovšem nejen kooperace, ale také schopnost porozumět si. A porozumět tomu, oč usilujeme.
Bohužel, vyjádření A. Zieglerové obsahuje řadu nepřesností i tvrzení zcela nepodložených a zavádějících; k tomu směřuje můj příspěvek.
V jedné z odpovědí zpovídaná zaútočila na funkci a existenci praktických škol a poraden (pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra).
Praktické (dříve zvláštní) školy byly a jsou určeny především pro děti s lehkým mentálním postižením (dle mezinárodní klasifikace pro osoby s IQ 50 – 69). V dřívější době mohly být do těchto škol také v menším procentu zařazeny i děti s inteligencí pohybující se v rámci tzv. podprůměru a děti v základních školách soustavně selhávající (z jakýchkoli příčin). Podobně byli a jsou zařazováni žáci do jiných speciálních škol (pro zrakově, sluchově či tělesně postižené, s kombinovanými vadami). I do těchto škol mohli být zařazeni v menší míře nepostižení žáci (intaktní žáci), což bylo ku prospěchu především těm postiženým. V současné době to již nejde. Všechny tyto děti jsou do škol zařazeny po řádném, i několikanásobném přezkoumání psychologem a speciálním pedagogem a pouze se souhlasem rodičů. Proto nelze argumentovat, že do praktických škol jsou takřka automaticky zařazovány děti sociálně slabé. Jestliže v nich jsou ve větší míře, je nutné hledat příčiny někde jinde než ve školském systému. Je to práce především pro ministerstvo sociálních věcí. V současné době působí v každém okrese několik praktických škol nebo je zřízeno několik speciálních tříd při základních školách. Většinou jde o školy a třídy tzv. málotřídního typu. Děti mentálně postižené mají problémy s učením a logickým uvažováním, proto je jim redukováno učivo na pro ně únosnou míru v rámci školního vzdělávacího programu pro žáky s lehkým mentálním postižením. Ve třídách je dětí méně, učí je speciální pedagogové a učivo je ve větší míře zaměřeno na získání jak základních vědomostí, tak praktických dovedností. Bohužel, v současné době se rozhoduje o zrušení tohoto vzdělávacího programu, což dětem takto postiženým přinese nemalé obtíže. Důvod pro zrušení Rámcového vzdělávacího programu pro lehce mentálně postižené není znám.
Praktické školy jsou (tak jako celé speciální školství) určitě o něco dražší než běžné školy. Zaměstnávají specialisty ve svém oboru, v každé třídě je méně žáků. Některé speciální školy vyžadují také množství velmi specifických a drahých pomůcek. Děti je totiž nutně potřebují. Aby i laik pochopil potřebu speciálních škol, uveďme analogii s lékařskou péčí. Pokud mám problém s očima, raději půjdu k očnímu lékaři než ke svému obvodnímu lékaři. Odborná pomoc je jistě účinnější, byť je dražší. Navíc normativ (peníze na žáka) pro praktické školy není o moc větší než normativ na žáka ve škole běžné. Přesnou částku nelze uvést, protože normativy na žáka se liší v regionálním školství někdy dost výrazně.
Totéž platí i o poskytování odborné péče postiženým dětem. Inkluze je ovšem vhodná jen pro některé z nich. Pokud se začtete do diskusí z internetových diskusních fór, kde si sdělují poznatky rodiče postižených dětí, najdete zde právě mnoho příkladů, kdy pro dítě se stejným postižením shledali jedni rodiče jako ideální běžnou základní školu, ale jiní rodiče po špatných zkušenostech raději volí školu speciální.
Ještě k popření potřebnosti diagnostických center. Systém poraden není vůbec drahý. V každém okrese je většinou jedna pedagogicko-psychologická poradna a jedno až dvě speciálně pedagogické centrum. Tyto organizace pokrývají potřebu včasného záchytu různých vad a postižení dětí a poté následné práce s nimi a jejich rodiči. Pracují v nich velmi kvalifikovaní odborníci (dětští psychologové, speciální pedagogové). Navrhované přesunutí této činnosti na každou školu by bylo velmi problematické z hlediska finančního a především personálního. Nově navrhovaná úprava předpokládá, že na každé škole bude vytvořen jakýsi školní poradní sbor – většina jeho členů ovšem nebude mít potřebou odbornou kvalifikaci a samozřejmě ani oprávnění provádět diagnostiku. A že je nutné děti diagnostikovat, je nasnadě. Dokázali byste jako laici odhalit vadu zvanou dysfázie? Přitom s těmito dětmi je nutné správně a speciálně pracovat od útlého dětství či od odhalení vady. Dále má být vytvořen něco jako „ceník“ jednotlivých postižení, a podle něj by školy měly dostávat peníze na podpůrná opatření. Jestli je ovšem dostanou v plné míře, kterou si budou nárokovat, to dnes nikdo neví.
Systém speciálního školství a poradenství byl u nás budován od dob první republiky. Měli jsme a máme mnoho světově uznávaných odborníků v oblasti psychopedie, dětské psychologie, logopedie a dalších pedagogických věd. Dnešní snaha mávnutím ruky změnit celý systém na inkluzivní povede k diskriminaci dětí, pro které inkluzivní školství není tím nejvhodnějším. Zbytečná rychlost a nepřipravenost rozvrátí celý náš školský systém, který nakonec skončí jako ještě více segregační, než jak se jeví dnes.


Diagnostický pobyt žáků v praktické škole

Diagnostický pobyt – toť v současnosti noční můra speciálních pedagogů. Nebo se mýlím?
Navodím zde toto téma, neboť by mě zajímalo, jak tento problém řeší v jiných školách. Jestli to nezvládáme jen u nás.
Podle nové vyhlášky (nové už dva roky) nastupuje většinou do naší praktické školy ( přesněji speciální třídy při ZŠ) žák k diagnostickému pobytu. Cílem je zjistit, zda při užití spec. pedagogických metod práce,malém kolektivu je dítě úspěšnější v práci a je vhodné ho zařadit opravdu do vzdělávacího plánu pro žáky s LMP. Jenže to má háček. Lépe řečeno HÁK . Tento žák by měl být v době diagnostického pobytu vzděláván podle stávajícího vzdělávacího programu , laicky řečeno, podle základkového vzdělávacího programu. A tu narážíme na tyto problémy:
1/ na naší malotřídce v podstatě nejde skloubit základkový plán s našim. Jestliže už nyní mám trojtřídku ,pak by mi vznikla čtyřtřídka – tudíž lehce organizovaný chaos
2/pokud žák nastoupí na 2.stupeň , má docela jiné předměty – např. rodinná výchova, konverzace v Aj, estetická výchova. Navíc mají jednotlivé předměty úplně jinou časovou dotaci. Nejviditelnější je to na předmětu – pracovní činnosti (1 hod týdně na ZŠ) a pracovní vyučování (6 hod týdně na prak.škole), 6 hodin jazyka v 6.ročníku ZŠ a žádný jazyk v 6. ročníku prak. školy. Atd, atd..
3/další legrace nastává s vedením dokumentace,kdy žák je zapsán stále ve výkaze na ZŠ , ale je vykazován (např. absence) v třídní knize naší školy
Většina , v podstatě 100% diagnostických pobytů , potvrdí vhodnost zařazení žáka na náš typ školy. Poté ,kdy poradna vysloví definitivní souhlas s přeřazením, zůstává žák u nás a dále se již vzdělává v našem vzdělávacím plánu.
Přiznám se, dodnes jsme nepřišli na to, jak na to! Prosím, hlavně to na nás nikde neříkejte!!! Zatím zde neprozradím, jak se toto snažíme řešit. Najdou se tu odvážlivci, kteří sdělí, jak se perou s tímto problémem tam u nich?
A kdo vymyslel tuhle opravdovou , chtěla jsem napsat bl……t, ale napíšu nesmysl. Jsem slušná.


Inkluze?!?

Začínám zvláštním příspěvkem.Vložím sem text mailíku,který jsem poslala Asociaci speciálních pedagogů. Reaguji tam na pozdní rozeslání přihlášek do diskuse panelu Rovný přístup ke vzdělání. A také vznáším několik otázek,které mě napadly,když jsem přemýšlela o tom, na co bych se já ptala,kdybych mohla být oné diskusi přítomna. Jedná se o otázku uskutečnění nebo neuskutečnění inkluzivního vzdělávání v naší republice. Jedná se o to,jakým způsobem je tato otázka doposud řešena. Možná, že se tu po čase sejde pár nápadíků,které budeme moci dále prezentovat přes výše uvedenou Asociaci a podílet se na dalším možném vzdělávání zdravotně postižených dětí.
A nyní můj text mailu:
Dobrý den,

Dnes (19.9.2012) jsme našli v datové schránce školy pozvánku na panelovou diskusi pořádanou ombudsmanem a dalšími subjekty. Zaráží mě, ža tato pozvánka došla nyní, přitom pro registraci do diskuse byl rozhodný den 7.9.2012!!!. Je zde odkaz na Asociaci spec.ped. Marně jsem na vašich stránkách hledala jediný odkaz na toto zítřejší setkání. Přitom jste v dopise uvedeni jako zástupci speciálních pedagogů, kteří by se případné diskuse chtěli účastnit!!!!
Přitom máme skutečně mnoho otázek, které se týkají následující debaty a celé problematiky inkluzivního vzdělávání. Nevím zda není pozdě takové otázky ještě teď klást,ale třeba budete mít další setkání a tak budete moci tlumočit naše připomínky a náměty,případně otázky.

Otázky:
1/Proč jsme dostali pozvání od kanceláře ombudsmana tak pozdě ( konkrétně 18.9.2012 v 9.00 hodin)?

2/Kdo především má zájem na inkluzi v ČR? (jde o zájmy určité etnické skupiny nebo se také někdo ptal rodičů mentálně postižených?)

3/Proč o otázce školské diskutuje tolik různých organizací, které se zabývají lidskými právy,a nejsou tu zastoupeny organizace sdružující postižené a představitelé školství,především praktici?

4/Kdo a jak kdy definoval  “nejlepší zájem dítěte“ ( Úmluva o právech dítěte). Neboť nejlepší zájem nemusí být stejný u každého jednotlivého dítěte – pro jednoho je inkluze přijatelná ,pro druhého ani omylem. Dosavadní diskuse o inkluzi je vedena pouze jedním směrem,a to snahou o striktní zrušení speciálních škol všeho typu a umožnění vzdělávání zdravotně postižených pouze v hlavním proudu škol. CHYBÍ VÝBĚR MOŽNOSTÍ.

5/Když někdo argumentuje vyspělými zeměmi (málokdy se ale dozvíme konkrétní stát) a jejich školstvím bez speciálních škol, už se nedozvíme JAKÝMI PROSTŘEDKY,ZA JAK DLOUHÝ ČASOVÝ ÚSEK A MNOŽSTVÍ FINANCÍ KTERÉ VEDLY K TOMUTO DNEŠNÍMU STAVU ŠKOLSTVÍ ONĚCH ZEMÍ. Skoro nikdy se nemluví o mnoha vyspělých státech, kde tzv. segregované školství zůstává a je kladně hodnoceno.

6/Kdy proběhne ŠIROKÁ DISKUSE VŠECH TYPŮ PEDAGOGŮ,PSYCHOLOGŮ,PSYCHIATRŮ k tomuto tématu a přestane se vařit polívčička jen na úrovni pár zmocněnců kdesi v Praze? (jestliže jsem se kdekoli pokoušela diskutovat a argumentovat o inkluzi, vždy jsem jako praktik byla pouze dehonestována nařčením, že mi jde o „fleka“ a proto se snažím. Pádné argumenty nikoho nezajímaly.)

7/Je možné v dnešní době,kdy prostředky do školství byly a bohužel ještě nejspíš budou DRASTICKY SEŠKRTÁNY dělat něco s názvem inkluze? Copak by byly peníze na pedagogické asistenty , speciální pedagogy pracující paralelně s „normálním“ pedagogem v jedné třídě? Nedopadne vše tak jako rušení mateřských škol?Vzpomene si vůbec ještě někdo,proč byly MŠ rušeny? Také prý k tomu vedly humánní důvody – matky mají být s dětmi,rodina. Zrušením došlo k devastaci předškolního vzdělání a nikdo neměl na výběr. Dnes se vše řeší pitomoučkými nápady jak tento stav změnit,ale asi je už příliš pozdě. A nedopadne to tak I se speciálními školami? Až je někdo mávnutím proutku zruší a po pár letech se příjde na to, že to byla hloupost, kdo to kdy dá dohromady? Za co?

8/Proč se u bývalých zvláštních škol mluví o „žádném“ nebo “ neplnohodnotném“ vzdělání? Tito žáci jsou vzděláváni v rámci jejich možností.Více prostě nejsou schopni vstřebat I kdyby s e o to pokoušel sám ombudsman. Už někdy někdo prováděl srovnání znalostí žáků 9. ročníků zvláštních škola a slabých žáků základek vycházejících ze 7.,8. ročníku? Asi by se divil, že možná ti „zvláštňáci “ umí více.

Vážení zástupci nás – speciálních pedagogů, více myšlenek mě napadne samozřejmě zítra a pozítří. Pro dnešek asi takto.
Najde se někdo,kdo mé otázky bude tlumočit a odpoví mi meilíkem, že si toto přečetl a akceptoval?

Předem děkuji za spolupráci a ráda budu i nadále pokračovat v načaté diskusi,

Za všechny spec.ped v naší škole Mgr.Jana Karvaiová